Kdo vymyslel Nutellu?
Nutella vyrostla z Giandujotu, oříškové hmoty s kakaem, kterou Pietro Ferrero prodával v Albě v roce 1946. Jeho syn Michele jí dal jméno Nutella a první sklenice vznikla 20. dubna 1964.
Nutella1 lžíce Nutelly, asi 15 g81kcal
Lískové oříšky místo čokolády
Příběh začíná v Albě, městečku v Piemontu na severu Itálie, hned po druhé světové válce. Kakao bylo vzácné a drahé. Piemont měl ale lískových oříšků habaděj a v kraji už znali sladkost jménem gianduja, směs oříšků a čokolády. Pietro Ferrero, cukrář z Alby, ten nápad využil. Smíchal oříšky a cukr s trochou kakaa a udělal hmotu, která byla mnohem levnější než tabulka čokolády.
Blok, který krájíš nožem
V roce 1946 ji Ferrero prodával jako Giandujot, taky zvaný Pasta Gianduja. Byl to pevný blok zabalený v papíře, pojmenovaný po Giandujovi, karnevalové postavičce z Turína. Obchody ho prodávaly na váhu a lidé si krájeli plátky na chleba. Podle The Local stál čtyřikrát až pětkrát méně než obyčejná čokoláda. Právě o tu cenu šlo. Dělnické rodiny díky ní mohly dát dětem něco, co chutnalo jako čokoláda, v době, kdy na pravou čokoládu nebylo.
Supercrema, pak Nutella
V roce 1951 firma udělala z bloku něco měkčího, co se dalo mazat rovnou ze sklenice, a pojmenovala to Supercrema. Pietrův syn Michele Ferrero na receptu dál pracoval. Chtěl jeden výrobek s jedním jménem, který se bude prodávat po celé Evropě, a Supercrema bylo jméno, které by v cizině neobstálo. The Local píše, že ho v roce 1963 přejmenoval na Nutella. Dne 20. dubna 1964 sjela z linky ve Ferrerově továrně v Albě první sklenice Nutelly a tohle datum Itálie slaví dodnes.
Jak se rozšířila
Ferrero označuje sklenici z roku 1964 za začátek nejznámější pomazánky svého druhu. Z Itálie se dostala do zbytku Evropy a pak mnohem dál. The Local uvádí, že se jí dnes ročně vyrobí kolem 500 000 tun a prodává se asi ve 170 zemích. Objevila se ve filmech, písničkách i knihách a její 60. narozeniny v roce 2024 byly v Itálii zprávou. Na válečný způsob, jak natáhnout trochu kakaa, vůbec ne špatné.
Co je to dnes
Pod tím vším je pořád nápad, který měl Pietro Ferrero v roce 1946: natáhnout trochu kakaa spoustou oříšků a cukru a udělat to snadné na jídlo. Změnila se podoba. Z bloku, který se krájel u pultu, se stal měkký krém ve skleněné sklenici. Běžná porce je jedna lžička natřená na tenko na krajíc chleba nebo topinku. Většina lidí to trochu přežene a dost jich ji jí rovnou lžičkou ze sklenice.