Kdo vymyslel gin s tonikem?
Nikdo sám. Tonik si někdo nechal patentovat v roce 1858 a první známá zmínka o ginu s tonikem pochází z dostihů v britské Indii, otištěná v roce 1868.
Gin tonicjednoduchý, s tonikem158kcal
Hořká kůra z Peru
Příběh začíná stromem. Výzkumníci z University of Bristol vysvětlují, že lidé v Jižní Americe používali rozemletou kůru chinovníku proti horečkám stovky let předtím, než si toho v 16. století všimli španělští osadníci. Jezuité přivezli kůru do Evropy kolem roku 1630. Malárie, tehdy zvaná zimnice, byla běžná v částech Anglie, třeba v bažinách Cambridgeshire Fens. V roce 1820 z kůry chemici vytáhli účinnou látku. Pojmenovali ji chinin a byl hodně hořký.
Nejdřív lék
V 18. století zkoumal skotský lékař George Cleghorn, jak chinin malárii předchází, a ne jen léčí. Country Life s odkazem na historiky nápojů Walkera a Nesbitta píše, že britská armáda začala v 50. letech 19. století podávat chinin v toniku. Denní dávka byla jeden až dva grány, asi 65 až 130 miligramů, často v sherry. Vojáci brali jakýkoli alkohol, který měli po ruce. Zpráva z Indie a Cejlonu z roku 1863 popisuje chinin podávaný v araku, místní pálence, a námořnictvo si dávku zapíjelo rumem.
Legenda a záznamy
Slavná historka říká, že důstojníci v Indii zapíjeli chinin ginem se sodou, podle některých už v roce 1825. Walker a Nesbitt nenašli žádný záznam, který by to podepřel. Zapsané je tohle: Erasmus Bond si v roce 1858 nechal patentovat chininový tonik. Gin sling, s ginem, sodou, cukrem, ledem a citrusem, existoval nejméně od roku 1829. Pak v roce 1868 otiskl Oriental Sporting Magazine gin s tonikem jako drink, který si lidé objednávali na dostizích v Sialkotu. Jak se ti dva potkali, je podle nich frustrujícím způsobem špatně zdokumentované.
Drink na horké večery
Každá zmínka o ginu s tonikem z 19. století, kterou se zatím podařilo najít, pochází z Indie, mnohé s vazbou na armádu. V roce 1870 už Schweppes říkal svému výrobku Indian Tonic Water. V 70. a 80. letech 19. století ho lidé pili na osvěžení, a ne jako lék. V 80. letech přicházel levný chinin z plantáží v Indii, na Srí Lance a na Jávě. V roce 1881 si jihoafrické noviny The Lantern dělaly legraci z čerstvě přijelého Angličana, kterého poznali podle nafoukanosti a ginu s tonikem.
Co máš ve sklenici dnes
Dnešní tonik je mnohem mírnější. Country Life uvádí, že tonik dnes obsahuje nejvýš 83 miligramů chininu na litr, takže sklenice by ho musela mít pětkrát až desetkrát víc, aby někoho ochránila. Při recesistickém pokusu z roku 2004 vypili dobrovolníci půl litru až litr toniku za patnáct minut a dostavil se jen krátký a malý účinek. Drink si tedy nechal hořkou chuť a lék zahodil. Běžný drink je pořád stejný nápad: odměrka ginu, tonik a led.